Možná Vás překvapí, kam až sahá historie bot na podpatku. Jistě, nevypadaly tak dokonale uhlazeně, elegantně a přitažlivě, jak je známe dnes. Jistý podpatek ale měly, a tak už můžeme považovat Staré Egypťany za národ, který přišel vůbec s prvními botami na podpatcích. Podpatek byl spíše nižší a měl podobu klínku, případně zvýšené podrážky. Tyto boty ale nebyly nošeny běžně, jako je tomu dnes. Naopak. Obouvány byly velmi sporadicky. Vždy jen v rámci významných příležitostí, kdy sloužily převážně jako ozdoba nositele, a to jak u ženské, tak i u mužské části populace. V této souvislosti Vás jistě nepřekvapí skutečnost, že boty na podpatcích byly v počátcích své existence výsadou pouze té nejvyšší společenské třídy. Není divu, byly vyráběny z velmi drahých materiálů, a to přímo na míru nositele. Na botách nechyběly precizně zpracované detaily a další ručně vytvářené prvky.
Vysoce postavení Egypťané nezůstali v nošení těchto unikátních bot ale dlouho osamoceni. Po podpatcích zatoužila i vyšší třída z řad Starých Řeků a Římanů, a podpatky se tak postupně rozšířily i do Evropy. Zde našly své uplatnění nejen u místní smetánky, ale i mezi divadelními herci. Ti je využívali k dokreslení dramatičnosti svého hereckého projevu na divadelních prknech. Populární se později staly i mezi místními prostitutkami. Prostituce totiž byla v té době nelegální a podpatky tak sloužily jako jedno z mála poznávacích znamení pro potenciální klientelu.
Podpatky a Středověk
Nástup Středověku přinesl další posun ve využití, ale i v konkrétní podobě bot na podpatcích. Podpatky přestaly být pouhou ozdobou samotné boty, ale začaly plnit také její ochrannou funkci. Zvýšená pata či klínek totiž dokázaly skvěle zamezit styku použitých choulostivých drahých materiálů, z kterých byly boty často vyráběny, s všudypřítomným bahnem při procházení se v ulicích.
V kontextu podoby středověkých bot na podpatcích, nelze nezmínit i významné přispění tureckých obuvníků. Ti přišli ve 14. století s tzv. Chopine. Šlo o střevíce s velmi vysokou platformou, které byly osazovány drahými kameny, aplikacemi z ušlechtilých látek ale i peří, a to vždy podle přání a postavení jejich majitele. Mezi smetánkou tehdy platilo pravidlo: Čím vyšší podpatek, tím prestižnější společenské postavení nositele. V extrémních případech dosahovala zmiňovaná platforma výšky i několika desítek centimetrů. O komfortní a smělé chůzi tak nelze v tomto případě hovořit. Takovéto boty byly samozřejmě extrémně nestabilní a jejich majitelé se neobešli bez doslovné podpory svého oddaného služebnictva. Svou popularitu si i přesto udržely až do 16. století.
Podpatková revoluce
Ten, kdo přišel s opravdu prvními botami na podpatku, tedy těmi, které jsou alespoň částečně srovnatelné s těmi dnešními, byla ale až v 16. století Kateřina Medicejská. Ta se rozhodla bojovat se svým nízkým vzrůstem po svém. V souvislosti s plánovanou blížící se svatbou s Jindřichem Orleánským, pověřila svého osobního obuvníka vyrobením unikátních bot, které jí měly dopomoci k vytoužené výšce. Výsledné boty se pyšnily podpatkem, který měřil v té době nevídaných 6 centimetrů, a mezi zúčastněnou smetánkou způsobily značný ohlas. Každá vlivná dáma po nich dříve či později také zatoužila. Podpatková revoluce trvající vlastně až do dnešních dnů, tak byla na světě.