Začátky Coco Chanel byly jedním slovem – výjimečné. Coco otevírala jeden butik za druhým, a i v době po 1. světové válce určovala směr celé módní kultury. Z osobního hlediska ale neprožívala příliš šťastné období. Důvodem byla tragická autonehoda jejího osudového muže, Arthura Capela „Boye“, jehož ztráta Coco velmi emočně zasáhla. Uzavřela se před světem a pracovala ještě urputněji, než kdykoli předtím. Zaměřila se přitom na úplně novou sféru, doplňky.
Chanel jako symbol emancipace
Poprvé tak přišla s kolekcí kabelek s kovovým řetízkem přes rameno, vyznačující se nesmírnou praktičností. Své místo v buticích nově také získaly i luxusní šperky. Všechny tyto doplňky geniálně podtrhovaly její simplistické návrhy. Dalším významným milníkem v životě Coco, potažmo značky Chanel, byl zrod ikonického parfému s prostým názvem, Chanel N° 5. Parfém poprvé spatřil světlo světa v roce 1921 a jeho věhlas sahá i do dnešní doby. Opravdu není na světě ženy, která by o Chanel N° 5 nikdy neslyšela.
Dá se říci, že celé válečné mezidobí bylo pro Coco velmi úspěšné. Její modely a doplňky byly známé již po celém světě. Žena, která toužila zazářit a zapůsobit tím správným a rafinovaným dojmem, nosila Chanel. Chanel jako známku přepychu, úspěchu a rodící se emancipace. Zvrat přišel s příchodem 2. světové války.
Nacisté a Chanel
V této nelehké době Coco zavřela většinu svých butiků a intuitivně tušila, že bez přízně nově nastupujících vlivných německých mužů její impérium, které tak dlouho usilovně a tvrdě vybudovala, nemá možnost přežít. Východiskem se pro ni stalo přátelství a později milenecký vztah s německým diplomatem a nacistickým špionem Hansem Guntherem von Dincklagem.
Díky jeho nebývalým známostem s nacistickou špičkou značka Chanel válku zdárně přežívala. Sama Coco za to zaplatila ale vysokou daň. Bojovala s těžko popíratelnou nálepkou kolaborantky a zrádkyně a Chanel zažíval po válce svou nejtěžší fázi za celou svou historii.
Nemilost širokého okolí Coco vyřešila odjezdem do nedalekého Švýcarska, kde „z povzdálí“, a se svým typickým despektem, sledovala vývoj pařížské módy. Nebyla by to ale ta svéhlavá, nekompromisní a umíněná Coco, kdyby nezatoužila po návratu zpět na módní vrchol. A to i přesto, že se její věk přehoupl přes šedesátku a její milovaná Francie jí pohrdala. Coco ale neměla co ztratit, a tak při tvorbě nové kolekce opět vsadila na svou typickou jednoduchost, nadčasovost a preciznost střihů, jež se po druhé světové válce z módních domů téměř vytratily.
Z módního dna zpět na vrchol
Přišel rok 1954 a Coco uvelda kolekci, jejíž úspěch naplno přesáhl hranice Evropy. Poprvé v této kolekci totiž představila jeden z nejklasičtějších modelů, a sice „kostým Chanel“, skládajícího se z krátkého saka bez límce a sukně po kolena, tolik příznačného pro značku Chanel. Kolekce z roku 1954 je právem pokládaná za vrchol její kariéry a Coco si díky ní vydobyla zpět své prominentní postavení a věhlas. Stala se úspěšnější, než kdykoli předtím. Konečně se tak doslovně naplnila její celoživotní touha. „Všichni ti s modrou krví, co nade mnou ohrnovali nos, se jednou budou plazit u mých nohou.“ A Coco se ani trochu nemýlila.
Od smrti Gabrielle „Coco“ Chanel uplynulo již 42 let, její odkaz charakterizujícího stylu značky Chanel, však žije i nadále. Až natolik je význačný její výrok. „Móda zmizí, styl ale zůstane“.
Zdroj obrázku: Flickr (odkaz)
